kůň
V dávných dobách bylo možné v různých částech Evropy zastihnout několik druhů divokých koní. Dnes už z nich žije jediný – kůň Převalského. Pro svět vědy ho v r.1877 objevil ruský cestovatel a přírodovědec N. M. PRZEWALSKIJ. Při svém pobytu v městečku Zasian na rusko-mongolských hranicích získal lebku i kůži divokého koně, které daroval zoologickému muzeu v Petrohradě. Když přírodovědec I. S. POLJAKOV materiál prozkoumal, dospěl k názoru, že se jedná o dosud neznámý druh a na počest cestovatele jej v r.1881 nazval koněm Převalského (lat. Eguus przewalskii).
Cestovatel a přírodovědec N.M.Przewalskij tohoto koně při svých cestách několikrát pozoroval. Pozorování stáda divokých koní volně žijících v přírodě muselo být velmi zajímavé a dobrodružné. Domorodý mongolský pozorovatel Grumm-Gržimaila popsal své zážitky z lovu koně Přewalského mezi lety 1892 až 1896 takto :
„ Pozorovali jsme, jak si počíná hřebec. Jakmile zjistil něco nedobrého, dal frkáním znamení celé skupině. Koně ihned za sebou vyrazili, vpředu mladý hřebec a za ním hříbata mezi kobylami. Pokud stádo běželo a mělo lovce z boku, držel se hřebec na téže straně a ržáním i dusáním kopyt řídil celou skupinu zvolenou cestou. Jakmile koně prošli řetězem lovců a lidé se pustili za nimi, aby oddělili posledního šedáka běžícího za stádem, zůstal vedoucí hřebec pozadu a dělal zadní voj. Bylo zábavné pozorovat, jak pobízel hříbátko, které na slabých nožkách ostatním nestačilo. Když se hříbě počalo zpožďovat, snažila se je kobyla povzbudit jemným ržáním. Když však viděla, že to nepomáhá, oddělila se od stáda, odhodlána snad mládě bránit. Ale hřebec nedopustil takové porušení kázně. Dvakrát kobylu silně kopl, donutil ji dohnat skupinu a sám se ujal hříběte. Strkal do něho neustále hubou, tahal je za hřívu a snažil se je stůj co stůj povzbudit dorážením, nadhazováním a postrkováním dopředu“.
